Tosor – Den 8
Budíček máme na 8 h abychom hned po snídani vyrazili na skály Jeti-Oguz, ale celé dopoledne intenzivně pršelo, že by se to fakt nedalo. 🙁 Počasí nám opravdu nepřálo ale vůbec!
Dorazili jsme do městečka Tosor (Jih Issyk Kul), kde jsem zarezervovala ubytování v Eldos – Ata Eco Hotel. Personál byl opět velmi přátelský a ochotný. Mám dojem, že je to jeden z mála hotelů v Tosoru, takže tam bylo téměř plno i v neturistickém období. Ubytování velmi prosté, ale pěkné, navíc s výhledem na Issyk Kul a krásným západem slunce. Potkali jsme Indy, Izraelce, Švýcary a prohodili s nimi pár slov.
Vyrazili jsme do kaňonu Skazka (Fairy Tail Canyon) v blízkosti Tosoru. Cesta byla dost špatná, ale dalo se tam dojet autem. Vstupné 50 Somů na osobu. Žádné značení tam nebylo, prolézalo se různými uličkami mezi skalami, po kterých se dalo lézt, i když byly po dešti značně měkčí a občas se noha trochu smekla. Byly tam nádherné výhledy na fascinující přírodní útvary a stálo to opravdu za vidění!
Večeři jsme si objednali na hotelu, jelikož v Tosoru nebyla žádná restaurace, nebo nám to bylo aspoň tak řečeno. Jídlo bylo moc dobré, plov, salát, dušené maso se zeleninou a čaj. Ale porce byly fakt malé, což nás docela nemile překvapilo a museli jsme si doobjednat.
Večer jsme měli opravdu krásný západ slunce a obloha byla pokrytá mraky hvězd, úplná romantika. 🙂
Výlet do Barskoon – Den 9
Po snídani jsme se šli vykoupat do jezera, které bylo pořád velmi studené, ale naštěstí se počasí konečně umoudřilo a oteplilo se.
Výlet do Barskoon nám poradili na hotelu, že je tam krásný výhled a vodopády a opravdu to sedělo. Neskutečně překrásné hory rozkládající se ze všech stran se zasněženými vrcholky na těch nejvyšších. Vodopády jsme viděli dva, menší a větší. Voda stékala dolů z vysoké výšky z hor a všude ji obklopovaly nádherné jehličnany.
My jsme jeli dál na vyhlídku s krátkou zastávkou u divoké horské řeky. Dalo by se u ní sedět hodiny a kochat se tou neuvěřitelnou krajinou.
Po serpentinách jsme vyjeli do cca 3600 m.n.m., kde nás kluci nechali a jeli pro benzín. Nikdo si totiž nevšiml, že se blížíme k rezervě. 🙂 Ze začátku nám chvíli trvalo si zvyknout na převýšení a nedýchalo se úplně snadno. Dokud jsme šli do kopce pocit nepolevil. Hned jsme se namazali padesátkou, protože sluníčko dost pražilo a jakmile jsme došli na rovinku (3819 m.n.m.) tak už jsme byli zvyklí. Krajina byla nesmírně fotogenická a dotknout se v červnu sněhu byl pěkný pocit. 🙂
Po cestě jsme náhodou narazili na Zlatý důl Kumtor. Důl nacházející se 80 km jižně od jezera Issyk-Kul poblíž hranic s Čínou v pohoří Ťan-šanu ve výšce cca 4000 m.n.m, kde zlato dobývá přes tři tisíce lidí. Zlatý důl Kumtor je páteří kyrgyzské ekonomiky. Je největším zaměstnavatelem a také největším zdrojem příjmů státního rozpočtu. V roce 2011 tvořil výnos 10 procent HDP. Práce v dolech je tvrdá, ale chtěl by ji každý. Za čtrnáct dní práce dostane dělník 1500 amerických dolarů, což jsou na místní poměry pohádkové peníze. Jedná se o druhý nejvýše položený zlatý důl na světě po peruánském Yanacocha.
Důl Kumtor vlastní kanadská společnost Centerra Gold, která Kyrgyze naučila zlato dostat zpod zemského povrchu. Po počátečním vřelém přijetí před deseti lety dostávali Kanaďané ze zisků dolu 67 procent, stát měl zbylých 33. To se časem znelíbilo místním politikům, kteří chtěli z dolu více peněz. Letos vláda dohodla s Centerrou novou smlouvu, která dává státu polovinu zisku. Provoz byl zahájen ve 2. čtvrtletí roku 1997 a produkoval více než 180000 kg zlata.
Během jízdy bylo několik upozornění, že se jedná o soukromý pozemek a že je tam zákaz vjezdu. Rozhodli jsme se to risknout a dojet co nejblíže kam to jen šlo. Z dálky jsme viděli velké množství barevných kontejnerů a dojeli až k plotu k hlídce. S exkurzí nás samozřejmě poslali do háje, ale dostali jsme se aspoň trochu blíž. Proto tam jsou tak dobré silnice a při vjezdu se zapisuje počet lidí a příjmení.
V celém okolí se nachází hory Ak-Shyyrak s nejvyšším bodem nadmořské výšky 5139 m. My se dostali nejvýš na 4024 m.
Všude v okolí bylo obrovské množství jezírek a říček, zasněžené kopce, krásný zelený trávníček a všudypřítomný sysel (či svišť) žlutě zbarvené zvířátko.
U cedule Arabel Suu (cca 4000 m.n.m.) jsme viděli rybařit místní lidi, tak jsme zastavili a požádali je zda si to také můžeme vyzkoušet. Byli docela ochotní a nechali kluky pár ryb chytit. Tak jim za to dali 100 Somů.
Už se blížil večer a tak jsme pomalu vyrazili do hotelu na večeři, kterou jsme si zase objednali předem.