Skip to main content

Jeti-Oguz – Den 7

Posnídali jsme v hotelu výborné domácí palačinky a vyrazili nejprve na prohlídku pravoslavné katedrály (Karakol). Tato dřevěná stavba je stejně úchvatná zevnitř, jako z venku. Bylo hodně znát, jak se o ni pěkně starají. Hned poté jsme vyrazili do infocentra, kde jsme potřebovali zjistit, jak to funguje s ubytováním v jurtách v Jeti-Oguz. Velmi ochotné slečny nám poradily i ohledně výletů a na ubytování přímo zavolaly a domluvily nám nocleh v jurtě za 800 Somů se snídaní s možností používání WC a sprch.

Vyrazili jsme tedy do Jeti-Oguz (2200 m n.m.), asi 25 km jihozápadně od Karakolu, kam jsem se fakt těšila. Jedná se o nádherné údolí s nápadně červenými pískovcovými skalními útvary  „Sedm býků“ –  připomínající býky ležící na zemi, kteří jsou charakteristickým znakem rokle.
Nedaleko se nachází další skalní útvar, který se podobá zlomenému srdci a legenda říká, že se jedná o srdce krásné ženy, která zemřela žalem nad smrtí svých dvou nápadníků. Ti své životy ztratili vzájemným bojem o ni. Tyto dva skalní útvary se staly symboly oblasti Issyk Kul a hodně se fotografují či malují.
Tyto krásné rudé skály jsme měli přímo naproti jurtě. Ubytovali jsme se v Guest House a paní domácí a její rodiče byli velmi ochotní, se vším nám poradili a paní mluvila celkem dobrou angličtinou.
Původní plán byl co nejdříve vyrazit na nádherné horské jezero Ala-Kul, které leží na východ od Jeti-Oguz, ale díky intenzivnímu dešti byly prý cesty zaplavené a nedalo se tam ani přiblížit autem ani na koni a túra po horách by byla minimálně na dva dny, což jsme neměli.

Jako alternativu jsme zvolili výlet na vodopády, které nám paní domácí doporučila. Po cestě jsme potkali pár – Američanku s Francouzem, kteří šli kus cesty s námi a přijeli do Kyrgyzstánu taktéž na 14 dní.
Šíleně rozbitá cesta nás nepřekvapila, ale déšť ano. Ukryli jsme se v jurtě a požádali místní o jídlo. Nachystali nám během půl hodiny smažené brambory s cibulkou, čerstvý tvaroh, pečivo, marmeládu z višní, čaj a poprvé jsme ochutnali kumys (středoasijský alkoholický nápoj z kvašeného kobylího mléka) a jeho pověst ohledně specifické chutě je opravdu na místě. 🙂 Když se člověk překoná a zatne zuby něco málo zvládne vypít. Kumys se považuje za velmi zdravý nápoj, čistící střeva, působící příznivě na alergie atd.

Na vodopády jsme šli nádhernou krajinou a po cestě jsme potkali několik dětí na koních nabízejících svezení za 300 Somů na osobu, že je tam všude spousta bláta po vydatném dešti. Nechali jsme se zlákat a vyrazili na koních (já úplně poprvé) skoro až k vodopádům. S tím blátem absolutně ani trochu nepřeháněli! Všichni měli holínky a koně vedli, ale bezpečné to úplně nebylo.
Vodopád byl ale opravdu pěkný! Pořídili jsme si pár hezkých snímků, pokochali se a pomalu vyrazili zpátky pěšky. Po cestě jsme obdivovali nádhernou scenérii a párkrát zastavili na vyhlídkách. Úžasné!
Cesta dolů byla náročná, hrozně to klouzalo a byli jsme celí od bahna, ale stálo to za to rozhodně.
Měli jsme dost času tak jsme vyrazili na druhou stranu na rozcestí podél divoké řeky Jeti-Oguz, která má velmi zvláštní a neobvyklou šedou barvu. Cesta byla též bahnitá, ale o něco lepší. Všude se pásly krávy, ovečky a koně ve volné přírodě. Viděli jsme několik obydlených jurt a znovu a pořád obdivovali tu panenskou přírodu. Rašeliniště, velké množství různých květin, které u nás ani nerostou, vysoké a krásné jehličnany a horské prameny se železitou vodou.


Na večer jsme vyrazili do jurty na jídlo, kde jsme si objednali plov (místní rizoto s hovězím masem), k tomu zelný salát a čaj s marmeládou. Bylo to fakt moc dobré, i když trochu mastné na naše poměry.
V naší jurtě nám paní domácí nachystala spaní, na jedné straně pro 4 kluky, na druhé 2 pro holky. Spalo se tam celkem pohodlně jak na kožešinách tak různých zateplených „dekách“ s výšivkami. Ani zima nám nebyla pod péřovou peřinou, všichni spali jak zabití.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *