DEN 16.
V půl 10 dopoledne nás na kase vyzvedlo taxi colectivo a v 5 lidech vyrážíme do Santa Clary. Za cca 3 h jsme na místě. Casu La Caridad (25 CUC) jsme měli na doporučení od Guigui, který tady přespal a paráda! Paní domácí byla nesmírně milá a přátelská, její manžel mluvil celkem slušně Aj a byla tam příjemná domácí atmosféra, jaká v předchozí case rozhodně nebyla. Taky pěkný pokojík a venkovní posezení.
Koloniální a univerzitní městečko Santa Clara je důležité město ležící v samém srdci Kuby. Odehrála se zde totíž rozhodující bitva revoluce za svržení Batistova režimu, kterou vedl a také vyhrál Che Guevara.
Během jednoho odpoledne projdeme hlavní část města, kde narazíme na zatím pro nás největší supermarket se slušnou kavárnou Praga! 🙂 Na oběd zajdeme do místního bufetu na jejich „pizzu“ za 1,5 CUC a necháme se svézt koňským povozem s místňáky za 2 CUC (oni tak za 1 peso, to je nám hned jasný) na autobusové nádraží Viazul. Autobus odsud jezdí do Varadera 2x denně za 80 CUC, a to ráno v 8:15 a pak až v 18 h, což se nám moc nehodilo, jelikož bychom zaplatili dalších 5 CUC za taxi od casy sem. Domluvíme se tedy na taxi colectivo za 15 CUC na osobu aby nás vyzvedli v case. Odsud vyrážíme za největší atrakcí tohoto města – muzeem a památníkem Ernesta Che Guevary, kde leží jeho ostatky.
Další místnost muzea byla plná fotek Che od jeho dětství z Argentině až do posledních dnů života. Nechyběly zde ani předměty, jako jeho zbraně, oblečení, apod. Dobytí Santa Clary je považováno za největší vojenský úspěch Che Guevary a k 30. výročí bitvy zde byl postaven památník.
Na hlavním náměstí u Teatro La Caridad se z ničeho nic objevilo 7 mladých lidí v blikajících kostýmech, aniž by bylo jasné, co se přesně chystá. Po jejich 20 minutové promenádě přehlídka kostýmů skončila bez jediného náznaku, o co vlastně šlo. Zjistili jsme jen, že je tam nějaký festival. Když jsme hledali WC ujal se nás starší pán, který v blízké budově hraje v orchestru a po chvilce konverzace nám začal nabízet jejich CD.
Na zpáteční cestě do casy jsme se zastavili v pro mě první normální cukrárně, kde byla opravdu dobrá zmrzlina a pěkný výběr dortů a jiných sladkostí. Najednou tam byl rozruch a pochopili jsme, že pár puberťáků uteklo očividně bez placení.
V noci jsme se budili zimou a tenoučké prostěradlo nemohlo stačit ani omylem! Kamarádka spala v mikině a legínách a ani to nepomohlo. Nemají tady zasklená okna, okenice vůbec netěsní a v noci je v listopadu pěkná kosa. Jakmile se večer před šestou setmí je to na dlouhé kalhoty a svetr.
U snídaně jsme pokecali s prvními Japonci, které jsme na Kubě potkali. Překvapilo nás, že za 14 dní byli pouze v Havaně a Trinidadu a na cestě zpět do Havany se zastavili v Santa Claře.
V 9 nás mělo vyzvednout taxi colectivo, což se stalo po 50 minutách čekání. Zrovna naproti přes ulici v kostele probíhala mše, tak jsme se málem dali na modlitbu také, abychom vůbec odjeli. Taxi colectivo přijelo a byli jsme v kabrioletu pouze 4, což se taxikáři a místní „taxi mafii“ nezamlouvalo a začali na nás zkoušet, že v tomto případě je cena 90 CUC místo 60 pro 4, jak bylo domluveno! Po chvilce diskutování a máchání rukama slevili na 80, což byl stále podraz a vydupali jsme si původních 15 na osobu. Chtěli na to nejdříve kývnout, jen když seženeme ještě pátého do auta, ale to jsme okamžitě zavrhli, že i tak už máme hodinu zpoždění. Tak nás nechali být. Tohle je tady fakt děsně otravný!