Ráno na snídani jsme šli koupit místní pečivo liepioški, o kterých jsme hodně slyšeli a chtěli sehnat čerstvé, přímo z pece vytažené. A povedlo se. Narazili jsme na rodinku připravující pečivo, která se s námi dala do řeči a nechala nás si vše nafotit. Čechy mají celkem dost v oblibě a v dobrém o nás mluví v souvislosti s historií. Vzpomínají, že jim Češi pomáhali dovozem materiálu při výstavbě hlavního města. A tak jsme si zblízka mohli pec prohlédnout a nakoupit ještě horké liepioški za 25 Somů za kus.
Dopoledne se balíme a v dešti opouštíme Meerim Murok. Měli jsme se přesunout na východ do města Karakol, ale po cestě jsme se rozhodli udělat zastávku u horkých pramenů Čudovoda – Delfín. Vstupné stálo 200 Somů na osobu a mohli jsme tam být jak dlouho se nám zachtělo. V areálu se nacházelo několik bazénů s různě teplou až horkou vodou (max cca 45 stupňů), ledové bazénky, odpočívadla, masáže, převlékárny či kavárna s restaurací. Z jedné strany se daly pozorovat krásné hory a z druhé jezero Issyk Kul.
Skvěle odpočatí jsme vyrazili do Karakolu a to rovnou do Zoo Bugu-Ene (jediná Zoo ve střední Asii), která byla založena v roce 1987. Budovy, klece a buňky nejsou nové, ale ve velmi dobrém stavu, i když by si zvířata zasloužila více prostoru. Viděli jsme japonské makaky, lva, vlky, jeleny, velbloudy, koně Převalského, pávy a další. Vstupné činilo 70 Somů.
Hned na to jsme se ubytovali v zase předem zajištěném hotelu téměř v centru Karakolu (Eni Rest Guest House – velmi jednoduché, levné ubytování s parkováním a snídaní v ceně).
Následně jsme se šli projít po městě. Karakol, dříve známý jako Prževalsk je čtvrté největší město v Kyrgyzstánu. Leží asi 150 kilometrů od čínské hranice poblíž východního cípu jezera Issyk Kul v nadmořské výšce 1760 m.
V současné době je město průmyslovým centrem oblasti Issyk-Kul, jde například o potravinářský a zpracovatelský průmysl, zpracování zrna, mléka, nealkoholických nápojů, výrobu a zpracování masa, stavební materiály apod.
My jsme nejprve navštívili největší památku v Karakolu – Nádhernou dřevěnou pravoslavnou katedrálu, která se pyšní pěti zlatými kopulemi a zelenou střechou. Návštěvu katedrály jsme ovšem museli nechat na ráno z důvodu otvírací doby, ale nachází se téměř v centru města, takže nebyl problém.
Pak jsme navštívili druhou nejvýznamnější církevní stavbu Karakolu – Dunganskou mešitu, kde bylo vstupné 20 Somů a uvnitř právě probíhala modlitba, takže ani tam jsme se nedostali. Díky své architektuře připomíná spíše nějaký buddhistický chrám než typickou mešitu, pro jejíž návrh objednali čínského architekta. Nachází se také v docházkové vzdálenosti od centra města.
Popovídali jsme si se starším panem, který vychvaloval Československo, a zároveň nám pověděl, jak se Kyrgyzové měli špatně po dobu 15 let po rozpadu Sovětského svazu. Že jsou nyní vděční za Putina, který je tu prý velmi uznávaný a díky kterému se mají nyní lépe. Naopak kritizoval USA, že do všeho pořád strkají nos a bez jakéhokoliv přínosu. Pak dodal, že bůh je jenom jeden, jen je více způsobu víry a že se za Česko bude modlit a my za Kyrgyzstán. No bylo to tam zajímavé. 🙂
Narazili jsme i na městské muzeum ukazující rozmanitost oblasti Issyk Kul, její historii, kulturu a zajímavosti ze života jejích prvních obyvatel z doby bronzové.
Během pár hodin jsme snad vyčerpali vše co bylo k vidění a povečeřeli v jedné restauraci, kde jsme se dozvěděli o Ramadánu (od 5.června). Přitom jsme u vedlejších stolů viděli popíjet vodku místní chlapy, u žádného ze stolů neseděla jediná žena a servírka nám řekla, že z alkoholu kromě piva nic nemají, docela zvláštní.