DEN 12.
V 10 ráno nás po snídani vyzvedl předem domluvený taxík ze Cienfuegos (30 CUC) a cca za 1-1,5 h nás vyhodil přímo před naší casou v Trinidadu, kterou nám doporučily Němky a casa byla opravdu moc fajn. Prostorný pokoj, krásné a stylové venkovní posezení ve dvoře. Dost casas, které se nacházejí na rušné ulici právě takové posezení mívají dál od hluku a aut. Cena 25+5 CUC snídaně a za 10 CUC nabízejí večeři. Majitelé casy matka se synem hned od začátku působili mile, syn mluvil trochu horší Aj, a matka něco málo také rozuměla. Kluk vypadal jako dobrý obchodník, hned nám nabídl snídani, večeři, nápoje, výlety na pláž či na koních a že připravuje dobré Mojito. 🙂
Na oběd jsme zašli do restaurace Giroud poprvé na pizzu a celkem mile nás překvapila její chuť. Čekali jsme o dost horší, podle vyprávění ostatních, ale to se pravděpodobně jednalo pouze o pouliční prodej či bufety.
Trinidad je jedním z turisticky nejpřitažlivějších měst na Kubě. Je třetím nejstarším kubánským městem ve střední části Kuby v provincii Sancti Spíritus, které bylo založeno v roce 1514. Je to jedinečné, dokonale zachovalé španělské koloniální město s úžasnou atmosférou.
V Trinidadu vedou všechny cesty do srdce starého města na Plaza Mayor, kam se také nejprve vydáváme i my. Toto malebné náměstí je obklopeno různými architektonickými skvosty jako je Museo Historico Municipal, zvonice Iglesia y Convento de San Francisco či kostel Iglesia de la Santísima Trinidad.
Prošli jsme centrum města a okolí, kde neustále znělo klapání koňských podkov na dlažbě, viděli jsme útulné verandy zdobené barevnými kachličkami, železné mříže, mramorové podlahy a nádherné dřevěné okenice a dveře. Okolí centra je celkově plné venkovních restaurací a zahrádek, které lákají turisty k osvěžení vychlazeným drinkem a poslechu kubánské hudby.
Po večerní procházce městem za námi na casu dorazili Francouz Guigui se sestřenicí a jejím přítelem, takže naše parta se znovu rozrostla. 🙂 V 6 lidech vyrážíme na večeři na terase, kde nabízeli menu za 8 či 12 CUC včetně koktejlu. Příjemně nám hrála místní kapela a mohli jsme si povyprávět všechny své zážitky.
Pak jsme na přání Guigui navštívili bar Canchanchara, aby i ostatní ochutnali místní sladkou specialitu z medu. My si ale dali Mojito a přišlo nám, že tam skoro vůbec není cítit rum. Člověk si tady na ty koňské dávky celkem zvykne no. 🙂 Číšník nám tedy přinesl flašku, aby koktejly doplnil rumem a rovnou i všem ostatním, třeba Michaelovi do piva! 😀
I tady hrála živá muzika a bylo to fajn.
DEN 13.
Po snídani strávíme cca 1,5 h času hledáním nové casy, my na poslední dvě noci a Francouzi už ode dneška. Těch casas je v Trinidadu mnoho, ale už to došlo i sem, že se často dělají rezervace předem, tak jsme x z nich obešli a ceny, kvalita, vybavení atd. se dost lišily. Nejméně za 20 CUC nabízeli malý pokojík s jednou ne příliš velkou postelí, kde se ve dvou prostě nevyspíte. Za 25 CUC nejčastěji a to celkem dobré casy a za 30-35 CUC ty lepší. Za 25 je očividně nejžádanější a tak jsme volnou nesehnali, respektive jsme nechtěli půlku dne strávit chozením po městě a klepáním na dveře a tak máme pokoj skoro v paláci či art galery za 35. 🙂
Hromadně jsme vyrazili taxíkem (2 CUC osoba) na Playa Ancon na jih od Trinidadu a cca za 15-20 min jsme byli na místě. Počasí nám ze začátku příliš nepřálo, dopoledne sprchlo, pak se úplně vyjasnilo, ale jakmile jsme dorazili na pláž zase bylo pod mrakem.
Pláž byla asi o něco málo lepší než v Rancho Luna, ale tady zas bylo méně možností na občerstvení. Na oběd jsme si zašli do jediné restaurace kousek od hotelového rezortu a po západu slunce zase vyrazili taxíkem zpátky (stejná cena 2 CUC jako autobusem).
Po luxusní večeři na case jsem měla tu čest zažít nesmírně vtipné námluvy kubánského kluka (20 let) a kamarádky (28), kdy ji přesvědčoval o tom, že boyfriend není vůbec problém, když je tak daleko v ČR! 🙂 Chtěl si o samotě promluvit, i když tedy nevím jak a o čem, když Aj téměř neumí, ale třeba měl jinou představu o promlouvání. 🙂
Stěhování do nové casy proběhlo rychle a bez problémů. Jen jsme se bohužel ocitli mezi důchodci a tak se žádná nová přátelství nekonala. Naše casa byl hotový palác s vysokými stropy, krásným zdobením a obrovskými prostory.
Námi včera domluvený taxík na výlet nepřijel, nezbylo nic jiného než chytit jiný na ulici a usmlouvat to na 80 CUC pro 5 lidí, což v danou chvíli nebylo úplně zlé.
Cesta tam trvala cca 45 min a výhled byl doslova nádherný!
Jednalo se o Salto del Caburni – zajímavou pěší túru, která vede k 62 m vysokému vodopádu.
Vstupné činilo 10 CUC a pak jsme šli nekonečně dlouho pořád z kopce, nadšení, s úsměvem na tváři a se zastávkami na focení. Potkávali jsme turisty, kteří se ale vůbec nesmáli, a nám bylo jasné proč, že cestou zpět toto budeme muset vyšlapat nahoru a do smíchu nám nebude taky. 🙂
Námaha za to však bez pochyb stála! Na vodopád byla pěkná podívaná. Již z dřevěného můstku byl vidět ve skalní soutěsce krásný vodopád, podél něhož jsme kousek šli při překonávání skalisek a pokochali se tím úžasným přírodním jevem.
Pak jsme se spustili níže k tyrkysovému jezírku, kde se už několik lidí koupalo v nesmírně studené vodě. Někteří z nás si šli zaplavat ve zběsilém tempu, jelikož se tam příliš dlouho očividně vydržet nedalo. 🙂 My ostatní jsme čerpali energii a vychutnávali si ten krásný pohled na panenskou přírodu.
Poté, co jsme zhruba za půl hodinky pořádného tempa zdolali zpáteční cestu do kopce nás již čekal řidič a zavezl nás na pěknou vyhlídku.
Máme 14 dní dovči za sebou a mých 800 EUR je v čudu! No lítá to jako blázen a když to vidím, není čemu se divit…Navštívíme tedy bankomat, který bral pouze karty VISA.
V 18 h jdeme na objednanou lekci salsy a jsme vážně zvědavé, co nás čeká! 🙂 Naše lektorka dorazila s chvilkovým zpožděním a následně i její kamarád (údajně též učitel, ale tady nikdy nevíš). Zavedli nás za podium, kde jsem čekala nějakou taneční místnost se zrcadly, jak je to u nás v Evropě zvykem, ale to se nekonalo. Byla to chodba s krabicemi alka/nealka, pár náhradními židlemi, stoly, prostě skladiště. Jelikož v samotném baru již hudba hrála, tancovalo se přímo na to (přece nevadí, zda je to salsa, bachata či něco jiného)! 😀 Poté co si nás lektorka lehce vyzkoušela, vzala si na starost kamarádku a mě předala kamarádovi. Se mnou, se začátečníkem začal hned dělat psí kusy, otočky atd, a kamarádce ukazovala základní kroky, která je již zná! 😀 K tomu se okolo nás permanentně motal její pejsánek, který se od lektorky nehnul na krok a tak místo soustředění se na tanec, hudbu a partnera jsem akorát dávala bacha, abych toho psa nezašlápla a nezabila! Což by mě v tu chvíli děsně mrzelo…
Jedinou velkou výhodou této komedie bylo, že se alespoň celkem rychle učím kroky, jinak. jako bych těch 10 CUC vyhodila z okna. Uff to byl tedy zážitek. 😀
Večer jsme se celá parta sešli na Plaza Mayor před kostelem a vyrazili na meníčko za 10 CUC s Mojitem zadarmo, jak rádi vždy tvrdí. 🙂 Majitel restaurace byl rozený obchodník, obskakoval nás, Mojito připravoval a nosil osobně, popovídal si s námi v Aj, na závěr nás obdaroval doutníky a slíbil, že se později večer potkáme v klubu Cave, kam jsme měli namířeno.
Párty v klubu – jeskyni začínala po 23 h, kdy teprve otevírali. Vstupné 5 CUC určitě stálo za to, jelikož prostory byly doslova nádherné! V podzemí hluboké jeskyně vše bylo úžasně nasvícené, bylo tam několik místností, různorodá hudba (americké hity, salsa, regeton, house music), mix cizinců a místních, no prostě zajímavý zážitek. Potkali jsme tam majitele restaurace, u kterého jsme večeřeli, během chvilky na našem stole stála flaška rumu s colou a ledem a všechny nás zval! Jakmile ale viděl, že žádná ze slečen mu nevěnuje pozornost, jelikož všechny zrovna s někým tancovaly na parketu flašku sbalil a odešel. 🙂
Okolo 2 h ranní, když jsme klub opouštěli bylo docela dost narváno.
DEN 15.
Po celkem chudé snídani ještě chvíli vyspáváme, jelikož máme dost.
Zařídili jsme naštěstí den předem taxi colectivo do městečka Santa Clara na sever od Trinidadu a na půl cesty do Varadera. Jelikož busy od Viazulu jsou několik dní předem obsazené (8 CUC osoba), nezbývá než vzít taxi colectivo za 12,5 od casy ke case. A to jsme to aspoň trochu usmlouvali z 15 CUC.
Potulujeme se městem a narazíme na moc pěknou restauraci z tripadvisor, kde se luxusně najíme. Když nás Guigui vyzvedne v restauraci vyrážíme na vyhlídku na zvonici Iglesia y Convento de San Francisco – 1 CUC vstupné, kde bylo krásně vidět na město ze všech stran.
V ovocném obchůdku jsme si dopřáli skvělý fresh džus za 1 CUC, kde prodávali jak samotné ovoce tak i ovocné saláty či sendviče. Nejprve džus dali ochutnat a teprve pak dolili plnou sklenici, když je zákazník spokojený.
Prošli jsme i místní trhy, kde je možné zakoupit spoustu suvenýrů. Nejtypičtějším pro tuto oblast jsou například tradiční háčkované ubrusy, tílka, šaty a jiné doplňky.
Po 10 společných dnech cestování s Guiguim nastal čas se pomalu rozloučit a tak jsme vyrazili na naši poslední společnou večeři v pěkné restauraci s terasou na doporučení LP a skvěle si pochutnali na rybě a mořských plodech.
Náměstí Plaza Mayor bylo v páteční večer přeplněné turisty sedícími na schodech, či postávajícími s Mojitem v jedné ruce a doutníkem v druhé. Je to přímo ideální místo pro nová setkání a seznamování, jelikož všichni cestovatelé rádi sdílí své dojmy a zážitky s dalšími.
Na ulici ve stánku jsme si též vystáli frontu na Mojito a Cuba Libre za 1,5 CUC a poprvé se šli posadit na schody s rytmy salsy za zády a výhledem na náměstí.
Večer jsme zakončili v Ricon de la salsa – pěkném, útulném, ne velkém klubíku s kapelou za 2 CUC. Kapela nezklamala a zvedala ze židle i ty netančící jedince a atmosféra byla moc příjemná. Pár místních kluků se pěkně staralo o zábavu evropských turistek a místní slečny zase vyhlížely evropské muže. 🙂
Chvíle loučení nastala v 1 ráno a naše cesty se rozchází. Guigui pokračuje do Camagüey a dále do Santiaga de Cuba, jelikož má o něco více času a my jedeme do Santa Clary, kde už právě byl.