Cienfuegos
DEN 9.
Z Viñales jsme vyjeli s taxi colectivo do Cienfuegos (domluvené dva dny předem za 30 CUC ve vanu pro 11 lidí). Bus přes Viazul stál 32 CUC a jel cca stejně dlouho, ale přes Havanu už v 6 ráno.
My vyrazili v 9 ráno (místo v 8,30) a cesta trvala cca 8 h se zastávkami. Po cestě víc než půlka lidí vystoupila v Playa Larga a ještě jsme se rozdělili do dvou jiných aut dle cílové destinace, což nás též chvíli zdrželo. Za mě v tomhle případě doporučuji spíše bus přes Viazul než taxi colectivo. Ten je pohodlnější na sezení a čas jsme též vůbec neušetřili.
Casu particular nám dohodili z naší poslední casy a byla za stejnou cenu 25 CUC+5 snídaně. Sice nebyla zdaleka tak pěkná a velká, ale na jednu noc nám posloužila dobře. Vzali jsme jejich jediný pokoj ve třech i s Francouzem Guigui za 30 CUC.
Paní byla celkem ochotná a poradila nám vše potřebné, přesuny, taxi, casy a celkem dobře se dalo domluvit v Aj či francouzštině, která je v tomto přímořském městě docela používaná.
Město bylo totiž založeno francouzskými osadníky v roce 1819 a nyní se považuje za „kubánskou Paříž“ díky francouzskému šarmu, čistotě a zachovalé architektuře s francouzským vlivem.
Vyrazili jsme na večeři do centra města pěšky (cca 1 km) a některé restaurace byly plné Francouzů, které sem sváží autobusy hromadně, takže měli i rezervace.
Natrefili jsme na normální průměrnou restauraci, kde nás ale trochu dost překvapil rudý interiér. Rudé ubrusy, rudé světlo, rudé potahy židli. Kuriozitou se dali nazvat krevety zalité sýrem (to jsem viděla fakt poprvé v životě) a rybí polévka na kari. Pěkně tam hrála místní kapela, která si po skončení přišla vybrat peníze, jak mají ve zvyku, ale stálo to za to. Vyslechli jsme si pěknou scénu od Německých turistů, kteří si číšníkovi nesmírně nahlas stěžovali na své jídlo, pán údajně v životě horší rybu nejedl, nebo je to fráze, kterou nepoužívá zrovna poprvé…Druhá varianta se jevila více pravděpodobnější. Jídlo opravdu nebylo pro gurmány, ale zároveň bych to s kritikou též až tak nepřeháněla.
Ocitnout se na El Bulvar v Cienfuegos a nevědět kde jsem tak Kuba by byla poslední zemí, která by mě napadla. Žádná jiná místa co jsem viděla se tomuto nepodobala, lidé byli jinak a více nóbl oblečení, restaurace vypadaly luxusně, obchody s pěkně nasvícenými výlohami vypadaly pomalu jako u nás a celý dojem byl prostě úplně jiný. Tohle místo se pro mě nejevilo jako ta pravá Kuba. Až na jednu výjimku, když před obchodem se spotřebiči stála velká fronta či hlouček místních, které pouštěli po jednom dovnitř v dlouhých intervalech. Čekali totiž na kuchyňské spotřebiče dovezené z Číny, které nelze lehce sehnat a tak se na to stojí fronta klidně až do rána!
Zajímavou podívanou bylo vystoupení sboru místní „zlaté“ mládeže v Art galery volně přístupné veřejnosti. Jako hlavní posluchač stál ve dveřích místní (zřejmě bezdomovec), který s nadšením tleskal a zároveň i tancoval na ty rychlejší písně. 🙂
Vyrazili jsme i za živou hudbou do klubu se vstupným 2 CUC přímo v centru u jednoho z největších divadel na Kubě Teatro Tomás Terry u náměstí / parku José Martí s jediným vítězným obloukem Arco de Triunfo na Kubě.
Během vystoupení se lidé v rytmech salsy či cha chy vlnili na parketě, jak v párech tak sami. V jednu chvíli byl průměrný věk tancujících kolem 70 let, což bylo obdivuhodné a úsměvné zároveň. 🙂 Jeden starší pán řádil, jako by mu bylo dvacet, nesmírně si to užíval a vyzařovala z něj obrovská energie, radost, chuť do života a hlavně láska k tanci. Později taky tancoval s mladou krásnou Kubánkou a lidé s úsměvem na tváři tleskali ve velkém. Objevila se tam i nóbl dáma v letech, která zřejmě toužila po pozornosti a chtěla lidem dokázat, že i v jejím věku může mít šmrnc. Se starším pánem (jejího věku) odmítla tancovat a dokonce ho vyháněla z parketu, aby ho měla pro sebe. 🙂 Bylo to fakt úsměvné. 🙂 Pak ji vystřídal profesionální pár tanečníků, ale hned po vystoupení se k nim zase připojila.
Cestu do casy jsme v noci absolvovali v neuvěřitelně rozpadlém žugulíku s přirážkou za pozdní noční hodinu (po půlnoci) za 5 CUC. 🙂
DEN 10.
Ráno po snídani jsme zašli do Viazulu koupit dva dny předem lístky na bus do Trinidadu. Suše nám bylo oznámeno, že dnes nefunguje tiskárna a že to můžeme zkusit třeba zítra. 😀 Na to se rukama nohama domluvíme venku na odvozu za 10 CUC na Rancho Luna, kde máme v plánu zůstat dvě noci. A pak nám s domluvením dalšího odvozu z Rachcho Luna do Trinidadu pomohla naše paní domácí (soukromé taxi z casy na casu za 30 CUC pro obě). Jinak je běžná cena 6 CUC přes Viazul ze Cienfuegos, či taxi colectivo za 7 CUC z casy na casu. Pro nás to ale bylo nejpohodlnější a nejrychlejší takto. V Cienfuegos jsme se rozloučili na pár dní s naším kamarádem Guigui a vydali se na karibské pobřeží.
Playa Rancho Luna
Cesta ze Cienfuegos trvala asi 20 min. a nechali jsme se vysadit u první casy z LP, že si něco seženeme. Bylo nám řečeno, že se to tady pohybuje kolem 50 CUC za pokoj pro 2 osoby včetně snídaně a večeře. První casa byla plná, ale řidič nelenil a zaběhl do další a tam místo měli, ale za 55 CUC, což i blbci by došlo, že těch 5 navíc bylo pro řidiče! Pokojík byl průměrný, ale líbila se nám terasa schovaná od silnice a prachu, tak jsme to vzali a rovnou si na večeři objednali lobstra, když už to máme za tolik peněz. Seznámili jsme se dvěma Němkama z vedlejšího pokoje, pokecali o navštívených místech, předali si zážitky, informace, doporučili si navzájem casy particulares a vyrazili na pláž 5 min. chůze od casy.
O plážích na jihu Kuby jsem četla, že jsou dost průměrné a že se s Varaderem nedají srovnávat a je to pravda. Řekla bych, že jsou srovnatelné s Evropou až na ty krásné palmy. Pláž je celkem pěkná, s pár restauracemi a bary, slunečníky zadarmo a normálními cenami (kokos 2 CUC, Mojito 2,5 CUC, sendvič 2,5-4 CUC, kuře, vepřové 5-6 CUC).
Turistů zde nebylo nijak moc, naopak i dost místních a celkem pohodová atmosféra. Sem tam někdo něco nabízel na prodej, masáže, popcorn, sladkosti, ale nijak přehnaně se nevnucovali, jak je to zvykem jinde. Na krásný západ slunce jsme si zašli k jednomu z hotelu, kde byl neuvěřitelný výhled, klid a ani noha. Jinak ty dva hotelové resorty, které se tady nacházejí, jsou údajně plné Francouzských turistů staršího věku.
V noci jsme museli vypnout z elektřiny ledničku, která nepřetržitě hučela a skákala, až se nedalo spát, nevím, jestli víc kvůli ní nebo množství komárů. Zjistila jsem, že se v noci nemám čím přikrýt, zapomněli mi dát prostěradlo a ty „voňavé“ deky stokrát použité bych na sebe bez povlečení nevzala. A ve 2 ráno začal kokrhat kohout. Prostě príma. 🙂
Dneska se zdála pláž i moře ještě o něco hezčí a prázdnější. Tohle byl fakt relax v poklidném místě bez mraků turistů a většího obtěžování prodejců. Moře bylo čisté, osvěžující, ucházející jídlo na pláži, super fresh džus z guayamy, kokosy které pak rozpůlili a vydloubli dužinu. A hlavně zde byl nádherný západ slunce.
Takže příjemné místo na jeden až dva dny pro páry, či lidi co si chtějí trochu odpočinout od cestování, jen relaxovat a dobře a dlouho se vyspat (pokud si vezmou repelent). Já osobně bych sem znovu jela pouze na jeden den na otočku. Nevím jak v jiných pár casach co tu jsou, ale ta naše pro nás byla nejméně vřelá, ze všech nejdražší a s nejméně chutným jídlem. Paní domácí pokaždé nezapomněla upozornit, že kafe či jiný nápoj není included takže nám na konci naúčtovala nehorázných 6 CUC za dva šálky, což je dost brutální. V Trinidadu si dáme na výběr větší pozor!!!