Warning: Use of undefined constant using_options_to_jquery - assumed 'using_options_to_jquery' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/52771/virtual/www/domains/radostcestovat.cz/wp-content/plugins/wp-toggle-comments-form-fields/wp-toggle-comments.php on line 123
Skip to main content

Havana

DEN 3.
Do Havany jsme dorazili odpoledne, taxikář Carlos nás vyhodil přímo před naší casou se slovy v češtině: „Čekám tady, jdeme na jedno pivo. Zvu.“ 😀 Ubytovali jsme se v krásném velkém a stylovém bytě s parádní verandou ve čtvrti Vedado, která patří k těm lepším čtvrtím s velkým množstvím restaurací a pestrým nočním životem. Ve 40-50 letech min. století to byla mafiánská čtvrť (drogy, hazard, prostituce). Nyní je to obchodní centrum a rezidenční čtvrť, kterou nám dohodil a zajistil kamarád už z Prahy (35 CUC se snídaní). O byt se starají dva mladí kluci, bratři (cca 23-25 let), kteří byt podědili po dědečkovi a takhle ho nyní pronajímají cizincům. Na první pohled bylo znát, že jejich životní úroveň určitě nepatří k těm horších, nové telefony, notebook, internet, uklízečka, kuchařka…na Kubě to není úplně běžná záležitost.
A pak jsme zašli na jedno! s naším novým známým Carlosem. Pracuje v Havaně jako řidič na velvyslanectví, je sečtělý, zajímá se o dění ve světě a s nadšením vyprávěl o svém pobytu v ČR před 25 lety. Češtinu úplně nezapomněl a tak jsme se bavili částečně v Čj a částečně v Aj. Pozval nás na kubánské pivo, poradil pár věcí a slíbil, že nás další den vezme do kubánské restaurace a provede po Havaně, dle časových možností. Pak jsme se rozloučili a šli omrknout okolí našeho bydliště. Všude možně na ulici na schodech či obrubníkách posedávali lidi s telefony na wifi, která je dostupná právě na určitých veřejných místech. Na ulicích jsme míjeli různé stánečky kde prodávali pochutiny, sladkosti, hračky apod. V restauraci PALADAR na 23 ulici (Vedado) nás celkem mile překvapily ceny, které byly o něco nižší než ve Varaderu tak jsme si pochutnali na rybě s přílohou za necelých 5 CUC. Jídelní lístek však byl už pouze ve španělštině.
Večer jsme strávili na naší verandě společně s Oscarem, jedním s bratrů, kterému patří naše casa. Vyptávali jsme se na Kubu na věci, které si člověk v průvodci nepřečte a zajímalo nás všechno, očima místních. Zajímavé bylo, že poblíž naší casy jsou dvě kina, kde promítají filmy v originálním znění, například i české! 🙂 Filmy se sem dostávají se zpožděním, ale mladí je dokážou s předstihem stahovat přes internet. Auta zde prý stojí doslova dardy, staré kabriolety se prý pohybují v rozmezí 15-35 tisíc CUC, takže až do půl milionu CZK. Dokonce i stará Lada je neskutečně drahá. Naopak prý bydlení je celkem dobře dostupné pro místní.

DEN 4.
Klasická snídaně – omeleta, tousty, máslo a káva (oproti Varaderu ta horší varianta).
Pršelo nám však celé dopoledne a chvílemi doslova lilo, tak jsme posedávali na verandě a přemýšleli, co budeme dělat a jaké jsou vůbec možnosti. Ale během 2-3 h se rozjasnilo a my vyrazili koupit vodu. Oscar nám poradil kde najít obchod a zatím to byl ten největší, co jsme viděli, taková horší varianta naší Normy, ale v poloprázdné podobě. Vodu jsme nesehnali, zato 1/4 obchodu zabíral alkohol. 🙂 Všechny možné druhy rumu, ale i piva, vína či likérů. Zbytek byly např. luštěniny, sladkosti, brambůrky, džusy, mouka, cukr apod.
Vodu pak měli ve stánku s rumem a cigarety a to 1,5 l za 1 CUC, což bylo slušný.
Vyrazili jsme pěšky do města – staré Havany podél vody, aby se dalo lépe zorientovat. Provoz na silnici se s Varaderem nedá srovnávat, tady to žije.
Šli jsme pak i vedlejšími uličkami abychom viděli tu pravou neturistickou část města a spousty domů zde stojí bez rekonstrukce z minulého, předminulého století či starší a je otázka času než se některé z nich zřítí, což tu není neobvyklé. Některé vchody do domů byly doslova strašidelné a pohybovat se zde v noci by nebylo úplně příjemné. Bylo okamžitě znát, že se nacházíme v chudinské čtvrti dle prostředí i zevnějšku místních. Pravděpodobně jsme na podobnou pěší túru uličkami nezvolili úplně nejvhodnější oděv a to ne z důvodu pohodlí, ale že jsme příliš vyčnívali a taky na to i dopláceli neustálými pokřiky. Je to prostě velký rozdíl pohybovat se po Havaně v páru, skupince či takhle ve dvou holkách. No nedá se nic dělat, v roláku a dlouhých kalhotách v tom vedru asi chodit nebudeme.  
Místní žijí dle mého tak trochu na ulici, byli všude, posedávali, postávali, povídali si, něco prodávali. Každá základní škola má očividně své uniformy a školáky lze lehce rozeznat. Sukně, košile, podkolenky a tenisky jsou základem, pak už jen jak to kdo pojme a doplní podle své fantazie a stylu.
Ve staré Havaně se všude možně prodávají suvenýry, knihy, magnety, pohledy či trička Che Guevary a Fidela Castra s dalšími revolucionáři.

Při hledání rybí restaurace z Lonely planet se nás ujme černoška, zda nám nemůže pomoci a poradit. Poprvé jsme neodmítli a nechali se zavést do nedaleké restaurace s myšlenkou, že je to určitě „naháněčka“ turistů za provize a záhy se ukázalo, že opravdu ano. Nakoukli jsme do menu, kde byly ceny tak dvojnásobné než jinde a když jsme vycházeli ven, seděla tam a čekala, jelikož se provize očividně vyplácí až po zaplacení turistů.  
Vydáme se tedy znovu dle průvodce do restaurace Puerto de Sagua, rybí restaurace s námořnickou tématikou v jižní čtvrti obvodu Habana Vieja za rozumné ceny. Jídlo 4-10 CUC, Mojito za neuvěřitelných 1,20 CUC, celkem fajn prostředí i kvalita jídla.
Prošli jsme celé staré město a jeho okolí a často jsme se divili, že v uličkách, kde je vidět pravý havanský život místních vůbec nebyli turisté. Buď je teprve začátek sezóny a turistů není moc nebo si projdou pouze centrum a jedou čert ví kam.
Dle LP zavítáme po nachozených 12 km do Cafe Bohemian, který nás svou recenzí nalákat na super atmosféru a skvělé dorty, které ovšem došly. 🙂 Jak jsme zjistili, není to vůbec neobvyklé, ba naopak by bylo divné, kdyby všechno z jídelního lístku měli.
Náhodou natrefíme na bar El Floridita, kde ve 30. letech sedával americký spisovatel Ernest Hemingway, který údajně proslavil koktejl Daiquiri. Nával turistů sem láká pěkné prostředí, jeho socha v životní velikosti na barové židli a samozřejmě koktejly (za vyšší ceny než jinde). Nakoukli jsme do narvaného a zahuleného podniku a vyrazili dál.
Na zpáteční cestě jsme šli celou dobu podél nábřeží jak kvůli pěknému západu slunce tak i bezpečnosti. Taxíky nám bylo řečeno stojí 10 CUC těch 10 min jízdy a jak zde funguje městská doprava nám jasné zatím úplně nebylo. V naší čtvrti Vedado na hlavní ulici 23 všude a pořád postávaly lidi pravděpodobně čekající na autobus, někde se tvořily i solidní fronty, ale nevšimli jsme si žádného označení zastávek. V obchodě s potravinami jsme vodu nesehnali a tak se vydali jinam, kde zase měli jen 0,5 l za 0,45 CUC, tak jsme ji koupili až ve třetím stánku za 1 CUC 1,5 l.

DEN 5.
Vše potřebné jsme sehnali na ulici 23 v naší čtvrťi. Ve směnárně Cadeca jsme si vyměnili peníze – kurz 1 EUR = 1,06908 CUC. Fronta stála až na ulici, ale překvapivě rychle to odsejpalo a tak jsme se dostali na řadu cca do 10 min. Bylo tam několik přepážek tak nebyl problém.
Ve stánku Telecomunicaciones jsme si pořídili kartu na wifi, která stála 2 CUC na 1 h a chtěli  po nás předložit pas.
Pro zajištění autobusu do Viñales jsme zašli do turistické agentury CUBATUR (www.cubatur.cu), která však nezařizuje dopravu samotnou, ale zájezdy z Havany či půjčení auta – CAR RENTAL. Poslali nás buď do společnosti Viazual (to samé nám poradil kamarád), že musíme dojet pro lístek na terminál Viazualu ideálně den předem. Taxíkem za 5-10 CUC nebo colectivem za 10 CUP, který dojede až na Avenida 26, odkud to je ještě cca 15-20 min pěšky. Prý jezdí pouze jeden autobus za 12 CUC, ale čert ví… Docela hrůza.
Další doporučení bylo dojít do hotelu CAPRI (je v LP), který jsme si zvolili raději a tam jsme si vše vyřídili během 5 min! Autobus na druhý den za 14 CUC/osoba v 8:20 (jednou denně). Odjezd přímo z hotelu do Viñales za 2,5 h. Ušetřili jsme půl dne času a byli vysmátý 🙂
Na oběd jsme zašli na doporučení do příjemné restaurace La Roca, byla na ulici 21, slušné ceny, normální výběr, trochu kýčovité prostředí a obrovské porce.

Autobusovou zastávku jsme za denního světla poznali celkem lehce už dle hloučku čekajících lidí a byla tam i modrá cedule s vypsanými čísly autobusů. Ptali jsme se lidí i šoféra, zda se tím busem dostaneme do staré Havany a vyšlo to, během 10 min jel ten správný za 1 CUP (cca 1 CZK), ale na 10 CUP mi vrátil pouze 5 za dvě osoby, takže jsme jely každá za 2,5 CUP (2,5 CZK). 🙂 Už po malé chvilce se nás snažil „ujmout“ mladý kluk s nabídkami kam jít tančit, na drink, či prohlídku města, nebylo lehké se ho zbavit v plném autobuse, a ani ignorovat. Dokonce i místní se lehce pousmáli, o co mu jde…
My měli namířeno do Museo de Ron – Havana Club a chvíli nám trvalo, než jsme ho našli a stihli naštěstí tu poslední prohlídku v Aj, která proběhla v 16 h za 7 CUC.
V hale taky nabízeli chutný koktejl ze 3 či 4 letého rumu s džusem z čerstvého ovoce za 3 či 4 CUC. Na závěr prohlídky nám všem nabídli na ochutnání panáčka 7 letého rumu Havana Club. Upřímně, kdybychom tuto prohlídku nestihli, tak o nic moc nepřijdeme…
Natrefili jsme na poštu v centru staré Havany a poslání pohledu letecky nás vyšlo na 1,70 CUC.
Zpátky do casy jsme vyrazili ještě před setměním pěšky za krásného západu slunce.

DEN 6.
Ráno po snídani (vajíčka po 6 dnech už nechceme ani vidět) uděláme pár kroků a jsme před hotelem Capri, odkud nám se zpožděním asi 15-20min odjížděl bus do Viñales. Mezi tím jsme potkali cestovatele z Francie – Guillaume (Gijom či GuiGui), který žije v Kanadě a tak s ním konverzace v Aj byla bezproblémová. Dáme se do řeči, kdo kde byl, bydlel, jedl a kam se chystáme a trochu se skamarádíme. Jelikož měl ve Viñales již zabukovanou casu kousek od centra městečka, rozhodli jsme se vydat s ním.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *