Warning: Use of undefined constant using_options_to_jquery - assumed 'using_options_to_jquery' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/52771/virtual/www/domains/radostcestovat.cz/wp-content/plugins/wp-toggle-comments-form-fields/wp-toggle-comments.php on line 123
Skip to main content

Ostrov Cebu

DEN 7.
Do Puerto Princesy se přesouváme brzy ráno těžce vysmlouvaným soukromým minivanem za 650 Php/osoba. Nabízeli nám za 500 Php sdílený, ale to jsme kvůli přeletu nemohli riskovat. Ale minivan byl velmi pohodlný, nový, s koženými sedačkami a cesta trvala pouze 5,5 h (ano, opravdu pouze).
Do Mactanu – Cebu letíme s Cebu Pacific Air 1,5h a hned po příletu strávíme asi hodinu sháněním minivanu na přesun do Oslobu. Ale konečně si obstaráme simku s daty na 5 dní za 240 Php, jakožto pro nás určitě nejvýhodnější variantu.

OSLOB
Městečko Oslob je místem, kam se jezdí hlavně kvůli žralokům velrybím, ale vůbec nebylo tak drahé, jak by člověk čekal právě kvůli této atrakci.

Ubytování jsme sehnali pár hodin předem v jednom z levnějších hotelů – LUZMIN BH za v přepočtu 200 Kč na osobu. Byl čistý, hned u moře, 10 min od centra města s velmi ochotným personálem.
V 5:30 ráno vyrážíme za žraloky (od ubytka jen 11 km na tricyklech). Počasí nám příliš nepřálo, bylo zamračeno a voda neměla tak krásné barvy, jako obvykle.
Na místě čekal dav lidí! Překvapivě…Jezdí se tam pouze od 6 do 12 h s tím, že se doporučuje tak max. do 8-9 h. Voda je pak prý zakalená a davy ještě větší. Platili jsme 1200 Php s odvozem tam i zpátky a měli jsme super průvodce, který nám obstaral vstupenky velmi rychle. Tím jsme předběhli drtivou většinu lidí a vyjeli jsme jako třetí!
Ze začátku to bylo docela zklamání, protože nás upozornili, že je tam jen jeden žralok a voda byla trochu kalná. Chvíli jsme čekali na lodi,nevypadalo to příliš nadějně, ale náhle se objevil! Sice poměrně menší ale byl tam, kousíček od nás. V tu chvíli všichni nasazují šnorchly a hurá do vody! Místo jednoho se nečekaně objevili čtyři a byl to neskutečný pocit vidět přímo pod sebou proplouvat takového „tvorečka“. Ve vodě se zdálo, jako by byl přímo na dosah ruky a tedy obrovský respekt. Tvoreček se sice živí planktony a malými rybami, ale mít ho příliš nablízku bych asi nemusela. Ten jeden byl obzvlášť velký. Každopádně zážitek doslova nezapomenutelný! A nechali nás tam určitě přes půl hodiny, což bylo taky velmi příjemné a nečekané. Nikdo nás nikam nepopoháněl, ba naopak se snažili udělat maximum, abychom si to užili, viděli co nejvíce žraloků a nabízeli se, že nás i natočí nebo vyfotí. Celkově výlet jsme zvládli rychleji, než jsme čekali, tak byl dostatek času zajít na pořádnou snídani ana trhy.  Za kilo banánů jsme dali 60 Php, za kilo melouna 40 Php a hrozně mi chutnal jejich smažený banán v cukru za 10 Php.
Kamarád se od nás odpojil, jelikož chtěl sám v rychlosti stihnout i vodopády.
Velké vodopády byly vysoké cca 20 – 30 metrů a vzdálené jen 600 m od parkoviště. Z centra Oslobu pak cca 10 min. jízdy. V období sucha je tu méně vody, takže je vždy dobré se předem informovat, v jakém jsou stavu. Žádné vstupné tam nebylo, ani průvodce nebyl potřebný.
Tumulog falls jsou menší vodopády se vstupným 40 Php, kde se platí průvodce (dobrovolné vstupné na skupinu) jelikož je to s ním údajně lepší. Celkem je to výlet na hodinu a nachází se poblíž silnice.
Co jsme projížděli kolem tak by nebyl problém sehnat nějakou pěknou pláž a dopřát si koupání, ale my to bohužel již nestíhali a museli se přesunout lodí (cca 2,5 h) na ostrov Bohol (1000 Php).

Medellin
DEN 12.
Hned po příjezdu do Cebu (z Boholu) jsme kousek od přístavu objevili místní bufet a najedli se tam za 60-70 Php. Pro změnu místní „toalety“ byly pouze pro ty odvážné.
Na ulici jsme sehnali taxík, co nás 4 byl ochotný odvézt na sever Cebu – ostrov Medellin za 2000 Php (3h jízdy), ale vymotat se z města Cebu bylo na dlouhé lokty kvůli velké zácpě.
Dorazíme na Medellin – Kawit téměř po setmění a zrovna turisticky to tam nevypadalo. Okolo nás hned vznikl menší hlouček lidí, šuškali si, na něco se občas ptali, kam třeba máme namířeno, kde budeme bydlet nebo jestli jsme se neztratili. První dojem byl celkem pozitivní, že o nás mají zájem, chtějí si povídat či poradit. Víme o jednom hotelu, který tam je – SeaHorse Tourist Inn, tak se na něj rovnou ptáme a máme v plánu se minimálně informovat na volné pokoje a ceny. Než tam stačíme dojít, ujme se nás mladý kluk, který oproti ostatním o něco lépe mluvil anglicky a hned se rozpovídá, že pro nás má tip na ubytování hned za rohem a na to nám ukáže vilku přímo u pláže, kterou vlastní rodinka co anglicky nemluví, takže celou dobu překládal. Ukázal nám barák a domluvil podmínky. Vzali jsme velký pokoj pro 4 za 2500 Php, s tím, že máme verandu a pláž přímo pod nosem. Navíc na booking.com jsme jiné ubytování pro 4 ani nenašli a už bylo po setmění plus to tam vypadalo dost mrtvě všude.
Hned na to začneme řešit loď na druhý den, že chceme vyrazit na Funtastic island, který byl vidět už z Kawitu a prý 1500 Php za loď, což nás dost překvapilo. Povídám mu, že máme známého, který zde byl a sehnal loď za 700 Php, protože je to vážně kousek. Chvíli jsme diskutovali, ale vůbec to s ním nehnulo, prostě za 1500! Tak jsme to odmítli, že se poptáme ve městě. Pak nám nabídl večeři a snídani s tím, že nám to připraví majitel, protože restaurace jsou už zavřené. Chvíli se zas dohadujeme a najednou z něj vyleze, že rybu nám neudělá a že tak 200 m od nás je otevřená restaurace! No a na snídani že nám udělá dvě vajíčka pro každého s pečivem a že za 8 vajec chce 150 Php plus 45 za pečivo za každého, což jsme odmítli. Vyrazíme do restaurace a kluk s námi. Povídali jsme si o světě a o Filipínách, aby tak nějak řeč nestála, únava z cesty byla znát. Restaurace patřila k hotelu SeaHorse. Chtěli jsme si objednat rybu, ale prý už došla, takže nudle s masem. Maso je prý s kůží, kostmi a špekem. No náročná domluva. V tom se nás kluk ptá, jestli by si mohl objednat jídlo taky, že má hlad, ale že nemá žádné peníze no a že pivo (které jsme objednali) nepije. Ehm…no co na to říct. Povečeřel tedy s námi, s tím, že nesnědl ani půlku a nechal si to zabalit domů. Po cestě zpět šel s námi až do domu a seděl na lavičce, dokud jsme se nerozloučili, že jdeme spát. Než odešel, znovu se ptal na kolikátou hodinu chceme tu loď!  A my znovu, že nechceme!

DEN 13.
Kamarádi vstávali dřív, okolo 7:30 a kluk už seděl před domkem! Prý sotva vystrčili nos tak jim kluk povídá, že je loď připravená!  Prostě neuvěřitelný!
Vyrážíme na trh a on nám v patách, prostě ne a ne pochopit, že nemáme zájem o jeho služby nebo cokoliv, co nabízí. Pak se prvního místního ptáme na loď a hned jsme na 1200 Php.
Na trhu se rovnou i nasnídáme v bufetu. Za dvě vajíčka s rýží a litrem vody jsem dala 50 Php. Moc možností, kde se najíst zrovna nebylo a i přes ten smrádek v bufetu jsme to dali. Jinak všude možně samá pekárna s jejich sladkým bílým pečivem různých tvarů a barev, ale stejné chuti. A nic víc.
Pak jsme si opatřili nějaké ovoce, pečivo na cestu a šli shánět loď. Stále nám cpali za 1500 a pak někdo i za 1200, ale když víš, že skutečná cena je pár stovek s bídou zkoušíš smlouvat co to jde. Pod 1000 Php jsme se nedostali a i tak jsme byli rádi.
Když jsme šli na pokoj pro věci kluk tam byl ZNOVU se ptal na loď a že pojede s námi. Když zjistil, za kolik jsme tu loď sehnali, běžel za kapitánem a bylo znát, že nadšený z toho zrovna není. Kapitán s tím ale nic neudělal a na ostrov nás odvezl.
Cca za půl hoďky dorazíme na Funtastic Gibitngil Island. Už z dálky se to místo zdálo pěkně fotogenické doslova nádherná voda, barevné chatičky na skalách, barevný most, který vede k těm chatkám od pláže. Vstupné bylo za 10 Php a za samotnou chatku jsme si museli připlatit. Cenově vycházela od 100 do 350 Php dle umístění. Čím výš tím dražší. Nakonec si ji každý vezme, protože pláž tam prakticky žádná nebyla. Všude totiž parkovaly lodě, na pláži i ve vodě byly kamínky, bordýlek, sem tam nějaké střepy a medúzy.
U jedné z chatek byl skákací můstek, takže se tam dalo krásně vyřadit a skákat do nádherně průzračné tyrkysové vody z cca 7m. Taky šnorchlování bylo super, spousta různých rybiček, hvězdic různých barev – bílé, hnědé či modré. Zip-line jsme nevyzkoušeli, protože byla kraťoučká tak nám to přišlo zbytečné. Navíc u ní nikdo ani nebyl tak čert ví, jestli byla v provozu. Ohledně jídla a pití – něco málo se tam dalo koupit přímo na „recepci“ (nealko, brambůrky, cigára, kafe 3v1…), ale jinak nikde nic. Dle mého názoru by tam stačilo strávit 3-4 hoďky, déle je to celkem zbytečné. V okolí nic zajímavého k vidění nebylo, pouze obydlí místních v šíleném bordelu.
Žádné turisty jsme nepotkali, jen Filipínce. Ti tam přijeli ve větších partách, vybavení spoustou jídla a pití a pěkně tam řádili.  Ve 14h pro nás přijela loď a jeli jsme zpátky na Mendellin.


Po návratu seženeme tricykl za 300 Php a vyrážíme na  Hideaway – bambusový most, který se nachází na východní straně Medellin a údajně měl být půl km dlouhý, což dle nás neodpovídalo a přes 200 metrů nejspíš neměl. Nějak jsme si mysleli/doufali, že tam alespoň pár hodin pobudeme, dáme si drink, koupačku, západ slunce, večeři a třeba to tam bude i žít. No opak byl pravdou.  Ještě před mostem pár malých holčiček zpívalo karaoke. Pak jsme si všimli odlivu, takže všude bylo tak akorát bláto, ve kterém si hrála další děcka a na konci mostu teprve parta dospělých na soukromé grilovačce. Most sám o sobě už z dálky vypadal moc pěkně. Možná trochu kýčovitý, ale působil zajímavě a tak nějak vesele. Ale jinak mě celkem zaujal, i když se tam nedalo vůbec nic dělat! Doporučila bych to jako půlhodinovou zastávku v rámci projížďky po ostrově na motorkách s tím, že to tam bez odlivu možná žije víc nebo se minimálně dá koupat.
Zpátky jsme sháněli tricykl o něco déle, jelikož jsme zrovna byli skoro na konci světa. Ale pak místní probudili spícího řidiče tricyklu a ten nás za 200 Php odvezl do hl.města Medellin, kde jsme povečeřeli na schodech nějakého obchodu grilované kuře.  Jinde nebylo kde ani co.

DEN 14.
Veškeré rozhodování jsme nechali pro změnu na ráno. A po vydatné snídani (opět rýže, omeleta s mletým „hovězím“a kafe 3v1) jsme se rozhodovali, jestli se vydat dle původního plánu na Bantayan nebo se vrátit na Mactan (Cebu), odkud budeme mít lepší/pohodlnější přístup ke všemu a odtud rovnou také odletíme do Manily. Vyhrál Bantayan a bylo to naprosto nejlepší rozhodnutí!
Usmlouvat něco v Kawitu byl fakt nadlidský výkon! Všechno mají totiž na háku a vůbec to netají! Ptali jsme se na loď do Bantayanu, zkoušíme smlouvat, chlápek hrál karty, sotva se na nás podíval a jen prohlásil: „Poslední slovo 3000 Php„, a už se nám nevěnoval vůbec! Víme, že z Cebu jede na Bantayan trajekt asi za 200 Php, ale nemáme ponětí jak často a odkud přesně a riskovat, že strávíme předposlední den někde v přístavu se nám fakt nechtělo.  Bereme tedy loď za 3000 a pěkně si zanadáváme…to je tak jediné co můžeme.
Nejsme na cestě ani 15 min a v dálce zahlédneme mávajícího muže a když se přiblížíme víc, tak je jasné, že se loď převrátila a muž se dvěma dětmi seděl na tom kousku, co čouhal z vody. Chvíli se dohadovali, kapitán mu vysvětlil, kam jedeme a čekal, až připlují další dvě lodě. Jedna projela dál a jen někdo něco zahulákal, druhá taky, ale během chvilky se vrátila pro rodinku a my tedy mohli pokračovat dál.

Cebu City
DEN 16.
Ráno po snídani a poslední koupačce na ostrově Bantayan se přesuneme tricyklem do přístavu odkud doplujeme za 170 Php cca 1,5 h do přístavu v Hagnaya na severozápadní straně Cebu a dále minivanem pro 6 lidí s dalšíma dvěma cizinci do Cebu City za 1000 Php (za nás 4) na nákupy. Nějak jsme „nestihli“ nic nakoupit a nechali to na Cebu na poslední chvíli, na naše poslední volné odpoledne.
Řidič nás vysadil před Ayala malls a trochu jsme se báli, že shopping center pro něj znamená nějaký obchod s pár butiky a restaurací. Nooo…opak byl pravdou! V životě jsem nebyla v něčem tak gigantickém, jako byl právě tento!  Hotové čtyřpatrové bludiště plné všelijakých obchůdků a spousty Filipínců vyšší třídy, kterých jsme zatím ještě moc nepotkali. Vidět tento obří, moderní komplex bylo celkem zvláštní a tak trochu změna. Mimo všelijaké ty světové značky jsme narazili i na obchůdky se super cenami, kde jsme nakoupili pár drobností, suvenýrů a dárků za velmi přijatelné ceny. Zašli jsme i na oběd, na pořádné kafe a dort. Tam už byly ceny velmi evropské, ale chuťově to stálo za to.
Zjistili jsme, že jelikož letíme do Frankfurtu máme možnost dovézt pouze jeden litr tvrdého alkoholu, ale s touto myšlenkou se nám nechtělo příliš smířit, obzvlášť když je tady rum tak dobrý a levný! No s kamarádkou jsme každá vzala alespoň 0,7 l a k tomu 350 ml pětiletého rumu a snad to projde  Dvanáctiletý Superior jsme bohužel nesehnaly.

Když nás nákupy omrzely, šli jsme se vyvalit ven do parku, který patřil k Ayala malls. Tam to doslova žilo! Velká skupina mladých lidí tancovala podle lektorky na pódiu na světově známé hity a tím na sebe upoutali velkou pozornost. Přidávali se jak děti tak dospělí a všichni se dobře bavili. Mezitím jsme se dali do řeči s místním pánem, kterého se kamarádka vyptala na cestu na letiště, kde by se dal sehnat taxík apod. Pán byl celkem ochotný poradit a dalo se s ním v pohodě komunikovat anglicky až do jisté chvíle, kdy jsme pochopili záměr té ochoty. Byl to náhodou taxikář, který měl zrovna volno a nabídl nám odvoz na letiště zadarmo za jisté služby. To, že jsme čtyři a že ti další dva jsou naši kluci ho vůbec netrápilo a tvrdil, že nabídka si navzájem „pomoci“ pořád platí. Co dodat…
Pak bylo načase jít splašit taxi a za 200 Php nás cca za 40 min hodil na letiště. Let trval cca 1,5 h a v Manile jsme se potřebovali přesunout na jiný terminál, ze kterého nám letělo letadlo do Šanghaje. Jelikož byla noc, žádné autobusy nejezdily a všichni nás odkazovali na taxi. Taxikáři se toho krásně ujali a neměli lepší příležitost, jak okrást turisty než právě v noci. Věděli jsme, že přesun na terminál nezabere víc jak 10 minut a jejich nabídka za odvoz činila kolem 2-2500 Php – cca 1000-1250 Kč za 10 minut jízdy!  To už byl docela vrchol. Naštěstí jeden z kluků měl stále data tak nás napadlo zkusit Uber a úspěšně. Za chvilku si nás vyzvedl přímo na letišti a z účtu mi strhli 55 Kč!  Takže pro srovnání
Pak se naše skupinka znovu zmenšila ze čtyř na tři. Jeden z kluků pokračoval dál na sever od Manily se svou filipínskou přítelkyní, jelikož odlétal o den a půl později.
My se loučíme s Filipínami a vyrážíme zpátky do Šanghaje prohlédnout to, co jsme ještě nestihli.

2 thoughts to “Ostrov Cebu”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *