Voroněž je město, které leží na jihozápadě evropské části Ruska. Leží nedaleko hranic s Ukrajinou 530 km jižně od Moskvy na pravém břehu řeky Voroněž, těsně před jejím ústím do Donu. Město má přibližně 1 032 382 obyvatel (odhad 2016) a je správním střediskem Voroněžské oblasti.
Je významným průmyslovým a kulturním centrem, železničním uzlem.
Je to město, které může nabídnout zajímavou historii, pestrou a chutnou kuchyni, tradiční řemeslo, bohatý noční život, či náboženské památky. Chcete-li pochopit různorodost Ruska, určitě je toto místo vhodné k návštěvě.
Trocha historie
První zmínka o Voroněži, dochovaná v Ipaťjevském letopise, se vztahuje již k roku 1177. V roce 1696 si car Petr I. Veliký vybral město Voroněž jako námořní základnu. V letech 1696-1709 zde byly postaveny desítky velkých lodí. Petr I. zde často pobýval a během jeho vlády se stal Voroněž nejvýznamnějším městem na jihu Ruska; třebaže město muselo postoupit svou důležitou pozici nově budovanému Petrohradu. 10. srpna 1773 Voroněž postihl velký požár, po němž bylo výrazně přebudováno.
V 19. století se v této oblasti rozvíjel průmysl, hlavně potravinářský. Město a okolí bylo totiž centrem úrodné černozemě; byly vybudovány mlýny a závody zpracovávající potraviny. V 70. letech předminulého století byl Voroněž propojen železnicí s Moskvou a Rostovem na Donu. Roku 1934 byla ustavena nynější Voroněžská oblast.
Současný Voroněž
Dnes je město hlavním ekonomickým i administrativním centrem celé „černozemě“; nachází se zde 7 divadel, 12 kin a 38 institucí vyššího vzdělávání, sídlí tu i Voroněžská státní univerzita.
Voroněž je jedním z největších hospodářských center v Rusku. Známý je především svým leteckým průmyslem a výrobou světově proslulých letadel typu Iljušin, Antonov An-148 nebo nyní Suchoj Superjet 100, který má ambice být konkurencí pro západní leteckou produkci. Byl zde vyráběn také nadzvukový Tupolev Tu-144, obdoba francouzsko – britského Concorde. I mimo letecký průmysl se zde nachází celá řada velkých a středně velkých podniků. Je zde také přibližně 40 vědeckých institucí vyššího vzdělání a s cca 130 tisíci studenty je tak Voroněž městem akademickým.
Kultura
Ve městě se rozvíjí dramatická a umělecká tvorba, muzea, knihovny, výstavní haly, jsou zde kina, filharmonie a cirkus. Ve Voroněži se každý rok konají slavnosti jako mezinárodní festival „Jazz provincie“, Všeruského festivalu japonské animace, Open festival poezie „Poeteh“ a další. Od roku 2011 Voroněž hostí každoroční mezinárodní festival Plato.
Voroněž – Den 1
V 7:50 jsme dorazili na nádraží na okraji města. Měli jsme kliku, že jsme si předem zajistili odvoz a zároveň i ubytování na dvě noci kousíček za městem, kde jsme taky strávili náš první den.
Vesnice Novaya Usmaň má zhruba 12 tisíc obyvatel a staví se v okolí nové bydlení, škola či obchody. Vypadá to tady jako něco mezi městečkem a vesnicí s viditelnými kontrasty. Něco se zdá na celkem vysoké úrovni, ale zároveň je znát venkovský duch v celém okolí. Chudší domky střídají honosné vily, mimo ojetá auta se zde lidé prohání v luxusních vozech, někdo prochází kolem v teplákách a igelitkou v ruce, další vychází v módním obleku z obchodu za tisíce rublů.
Bydlíme v prostém baráčku u staré babičky, kam nás přivezl její syn z nádraží. Vítala nás u dveří s úsměvem na tváři maličká, hubeňoučká babička z pohádky a rovnou nás zvala ke stolu na snídani. Dali jsme si čaj, chleba, sýr, salám a jako dezert dostali známé bonbóny Ptičije moloko (bílá nadýchaná náplň obalená v čokoládě).
V menším pokojíku jsme měli dvě postele a rovnou jich využili po náročné jízdě vlakem.
Na oběd jsme dostali ruské vareniky – obdoba pelmení, knedlíčky plněné bramborem se smetanou a salátem a pěkně si pochutnali.
Na pozdní odpoledne jsme nechali procházku po centru vesnice, kde byly různé stánky se smíšeným zbožím, rybami, masem, ovocem, zeleninou, či větší obchody a supermarkety. Ve stánku Živoje jsme si koupili naše první ruské stáčené tmavé pivo za 37 CZK litr a dali si ho v pěkném parčíku na náměstí. Již podruhé se nás ptali, jakou to řečí hovoříme a zda nejsme z Ukrajiny! 🙂
Všude okolo se procházelo několik velmi mladých maminek s kočárky a bylo jasně vidět, že zde ženy rodí v docela nízkém věku kolem 20-23 let, starší jsme snad neviděli.
Na večeři jsme dojedli vareniky, pomohli s krájením zeleniny na zavařování na zimu a ulehli do postele.
