DEN 6.
Do Viñales jsme dorazili cca po čtyřech hodinách, autobus nás vysadil na hlavní ulici a hned se vytvořil hlouček lidí nabízejících svou casu. Guigui casu sehnal předem přes Airbnb a tak jsme ho následovali. Ubytování v case Mariuska a Alexis bylo super! Hezký dům s velkou společenskou místností s výhledem na farmu, 4 prostorné pokoje a jeden z nich byl naštěstí volný na tři noci, jak jsme plánovali (25 CUC + 5 snídaně).
Majitelé casy jsou milý mladý manželský pár mluvící anglicky. On se stará o dům, organizuje výlety pro turisty po okolí či domlouvá dopravu, ona se stará o rezervace a jídlo. Alexis své mladší dcerce věnoval neuvěřitelně rozkošné malé štěňátko, které si zamiloval úplně každý během pár vteřin. Kradlo nám všem boty, kousalo, vyvádělo, bylo neskutečně hravé, prostě zlatíčko.
Do casy dorazil též Kanaďan Dagan, který shodou náhod přiletěl stejným letadlem do Havany jako Francouz Guigui, kde se také seznámili a po x dnech se náhodou ubytovali ve stejné case ze zhruba 300 casas, co jsou ve Viñales k dispozici! 🙂 Poprvé jsme nebydleli v case sami a bylo to fakt super, kolik zajímavých a fajn lidí člověk potká za tak krátkou chvíli. Dagan svou cestu v Havaně nezačal nejlíp, hned druhý večer to kapánek přehnal s rumem a kolem třetí ráno vyrazil do ulic pokecat s místními. Jelikož měl solidní okno nevěděl co kde komu řekl či udělal, že došlo k pěkné rvačce, až se probudil ráno v nemocnici o telefon a hodinky chudší a se solidním monclem. Na památku si z nemocnice odnesl snímek své lebky a žeber a ponaučení pro příště. Jako celkem zkušený cestovatel uznal, že udělal doslova blbost a že se mu nikdy nic nestalo v daleko nebezpečnějších místech než je Havana. Zároveň nám vyprávěl, jak v roce 2004 zažil tsunami v Thajsku, kde měl pocit, jako by se znovu narodil. S kamarády totiž bydleli v chatkách, kde měli na základě nedopatření či nedorozumění zaplatit o něco více za poslední noc ubytování. On trval na tom, že zůstanou a že se mu stěhovat na jednu noc prostě nechce, ale oni byli naštvaní a prostě z principu chtěli ubytování změnit, tak je následoval. Druhý den se rozhodnutí kamarádů stalo osudovým a zachránilo jim všem život. Po chatkách nezbylo ani stopy.
Potom co jsme se trochu rozkoukali, zabydleli, seznámili se, popovídali si s majiteli jsme vyrazili trochu prozkoumat městečko a okolí.
Viñales je malé zemědělské městečko, které se nachází v jednom z nejkrásnějších koutů Kuby založené v roce 1875. Je přitažlivé spíše svým okolím než památkami a to souvisí se zdejší krásnou přírodou. Je obklopené rozeklanými kopci, venkovskou krajinou, krásnými jeskyněmi, tabákovými plantážemi či překrásnými plážemi.
Večer zajdeme všichni 4 na večeři do jedné z mnoha náhodně vybraných restaurací v okolí centra městečka a později do klubu na hlavní ulici hned vedle kostela (vstup 1 CUC). Na pódiu hrála místní kapela a běžela zrovna show, kde se střídal kubánský či africký tanec se zpěvem. Později umělci s kelímky obcházeli všechny stoly a sbírali peníze. Už během představení se na parketě pomalu scházeli tanečníci z publika, jakmile skončilo, parket se doslova zaplnil. Místní kluci obcházeli klub a vyhlíželi vhodné kandidátky na vyzvání k tanci. 🙂 Bez jakéhokoliv studu občas doslova přemlouvali a byli lehce neodbytní. Ani zde se koktejly nelišily oproti Varaderu, byly neskutečně silné v poměru půl na půl za stejnou cenu 3 CUC. Když jsem jich byla přepitá a požádala pouze o Colu, barman mi ji odmítl prodat a dostala jsem Cuba Libre (rum s colou)! 😀 Prostě Colu nedostaneš, tady seš na Kubě, zvykej si! 😀
Ve čtyřech se domluvíme na soukromé celodenní exkurzi do Parque Nacional Viñales s průvodcem z naší casy – Alexisem za 15 CUC/osoba (včetně všech vstupů). Je tady údajně až 15 turistických okruhů, ale existuje prý mnohem více neoficiálních treků, na které je lepší se přeptat spíše místních než v cestovkách.
Kousek jsme se svezli autem a pak jsme pokračovali na pěší túru, kde nám celou dobu vyprávěl o okolí, kde se co pěstuje, jak to vypadá, kam se máme podívat a co tam objevíme. Pěstuje se zde káva, tabák, cukrová třtina, pomeranče, avokádo či banány. Povídání v jeho podání bylo docela srozumitelné a hlavně dosti vtipné, jelikož si pořád dělal z něčeho srandu.
Všude v okolí byly krásné výhledy a spousta příležitostí objevovat místní faunu a flóru včetně návštěvy tabákové farmy, kde jsme dostali i zajímavý výklad od farmáře o sběru, sušení tabáku a výrobě doutníků. 90% sklizeného tabáku jde státu a zbylých 10% může farmář prodat turistům, aby se dokázal uživit. Koupili jsme balení 10 kusů za 20 CUC a zároveň nám nabídl Mojito a malou ukázku balení jednoho z doutníků. S farmářem jsme se na památku vyfotili a pokračovali dál do jeskyně. Dovnitř se platil vstup a pak jsme šli poměrně velký kus cesty hlouběji do jeskyně, kde nás čekalo to nejlepší na závěr – koupání v podzemní řece za úplné tmy a ticha! Tam jsme naštěstí potkali pouze pár jedinců a přesto, že voda byla ledová jsme tam okamžitě naskákali. 🙂 Plavali jsme o kus dál, kde jsme byli doslova sami a nemít čelovky tak asi umřu! 😀 Dalším překvapením byl mladý kluk, který nás najednou doplaval a povídá: „Čau, já jsem Petr! Prý jste z Česka!“ Jestli jsme dosud nepotkali jediného Čecha, tak zrovna TADY v podzemní řece bych to vážně nečekala. 😀 Byl to opravdu skvělý zážitek.
Vrátíme se za tmy na casu a máme nové hosty, matku se synem z Londýna (63 let, 32 let). Okamžitě se dáme do řeči se sympatickou dvojicí. Syn – Chris chtěl udělat mamce radost a tak ji věnoval tuto dovču do Mexika a Kuby na 14 dní. Sám toho dost procestoval, jako hudebník a skladatel. Žil a pracoval tři roky v Koreji, navštívil dvakrát Prahu a nyní přemýšlí o přestěhování z Londýna do Amsterdamu.
Rozrostli jsme se o jednoho člena a večer vyrazili na drink v pěti. Někdo přichází, někdo odchází a tak strávíme poslední večer s Kanaďanem Daganem u Daiquiri. Když se nás po pár drincích číšník přišel zeptat, zda je vše v pořádku a jestli jsou naše koktejly dostatečně silné, Dagan zrovna dopil a tak mu mladý číšník nalil „panáka“ rumu z flašky přímo do krku. 🙂
DEN 8.
Dnes se rozdělíme a po snídani se s kámoškou vyrážíme taxi colectivem za 15 CUC koupat na sever od Viñales (1,5h) na pláž Cayo Jutia (dive center). Objednal nám to Alexis a před naší casou s lehkým zpožděním zastavil krásný kabriolet plný vysmátých Španělů. 🙂 Netrvá to dlouho a už se seznamujeme, jeden z nich totiž poměrně dobře mluvil Aj a tak nám představil řidiče Chulia, 27 letého Kubánce a také své kamarády z Mallorky, kteří ve čtyřech cestují po Kubě. S sebou jim nesměla chybět placatka Havana Club, kterou nám samozřejmě hned nabízeli a která patří tady na Kubě mezi základní vybavení každého cestovatele. 🙂
Cayo Jutia se ukázala jako nádherná pláž s jemným bílým pískem, barem, restaurací, potápěčským centrem, kde se člověku nechtělo z tyrkysově zabarvené teploučké vody ani vylézat. Když jsme se šli projít, během chvilky jsme se ocitli úplně sami jen jednou za čas jsme někoho potkali se toulat okolím Bylo to tam nesmírně fotogenické a menší palmy v kombinaci s křovisky tomu dodávaly ještě zajímavější vzhled.
Kluci nám po návratu nabídli sendviče a při kubánské hudbě jsme si povídali a popíjeli Mojito apod. až do odpoledne, kdy se to tam kompletně vylidnilo. Na zpáteční cestě nám už ne tak nesmělý řidič Chulio vyznával lásku, což u Kubánců jak tak pozoruji, netrvá příliš dlouho. 😀 Španěláci z toho měli ohromnou srandu, obzvlášť ten, co překládal a všichni jsme se skvěle bavili celou cestu. Nějakým nedopatřením se nám o zrcátko auta rozmáznul netopýr, kterého Chulio čapnul dovnitř a téměř spící kamarádku vyděsil k smrti. 😀
Do restaurace La Cocinita Del Medio (na doporučení z LP) jsme zašli na zatím nejlepší krevety, co jsme tu měli. Menu s polévkou, krevety, zeleninou a ovocem za 12 CUC.
A poté následovala ta nejlepší párty co jsem zatím na Kubě zažila! 🙂 V klubu u kostela jsme se potkali všichni, tam jsme tancovali až do úplného konce, kdy došlo ke rvačce a tak nás všechny vyhodili ven. Pokračovalo to ale dále přímo na náměstí u kostela, kde hrála kubánská hudba z repráku a bylo tam narváno jak místními tak turisty. Takovou atmosféru jsem snad ještě nikdy nezažila, všichni se skvěle bavili a bylo to doslova boží. 🙂
Uteklo to jako nic a Viñales se nám vůbec nechtělo opouštět, nějak nám to tady přirostlo k srdci.
